Datum vydání: 27/09/2012Po svém vítězství u Actia v roce 30 př. nl se Octavianus stal absolutním pánem Říma. Poté, co oslavil tři triumfy, reorganizoval říši s využitím bohatství poraženého Egypta. Vrátil do Senátu správu všech provincií kromě tří (které si vyhrazuje pro sebe: Galii, Hispánii a Sýrii).
Kromě posílení hranic ve svých provinciích se rozhodl skoncovat s domácími frontami tím, že zlikvidoval poslední ohniska odporu vůči římské nadvládě. Tak v Hispánii nařídí Titus Taurus Statilius, aby v roce 29 př. n. l. zredukoval kmen Vaccaei. Tento kmen, který volá o pomoc asturským a kantabrijským horským sousedům, se najde záminka k zahájení vojenského tažení proti národům, které stále lpí na své nezávislosti a území v severní Hispánii.
Co však císařská administrativa nečekala, bylo trvání války, která bude pokračovat až do roku 19 př. n. l. a bude vyžadovat vyslání mnoha legií, a dokonce i osobní zásah Octaviana, který se v roce 26 př. nl stal císařem Augustem.
V roce 19 př. n. l. Asturijci a Kantábrijci nakonec přijmou Pax Romana, za cenu mnoha masakrů a poprav prováděných na příkaz Agrippy, konečného vítěze posledních nezávislých kmenů poloostrova.
