Datum vydání: 17/02/2014
Total War: ROME II – Válečná zvířata
Nechte se ovládnout svým divokým nitrem a zasejte strach do srdcí nepřátel s balíkem jednotek Válečná zvířata pro ROME II. Svými sedmi novými bojovými jednotkami rozšiřují Válečná zvířata už tak nesmírně variabilní seznam jednotek světa ROME II.
Děste své nepřátele a zpomalujte jejich postup balistami, jež vystřelují úly nebo nádoby se škorpiony či s hady, nebo na ně vyšlete těžce obrněné katafrakty na velbloudech či žoldácké syrské obrněné slony a zadupejte je do prachu. A až přijdou o veškerou odvahu a obrátí se na útěk, poštvěte na ně dvě nové rasy krvelačných válečných psů.
Balík Válečná zvířata přináší do hry ROME II následující nové najímatelné jednotky:
• Molosské dogy
Nábor provádí: Epirus
Toto dnes již vyhynulé svalnaté plemeno ze západního Řecka je považováno za předchůdce mnoha dnešních velkých ras, například rotvajlera nebo německé dogy. Byly využívány jako hlídací i bojoví psi. Vergilius o nich prohlásil: „Když hlídají, nemusíte se mít ani na okamžik strach z půlnočního zloděje, smečky vlků nebo iberských lupičů, kteří na vás číhají v houští.“ Tato nemilosrdná zvířata se jen tak neunaví a nikdy neztratí nepřítelovu stopu.
• Římský onager se včelími úly
Nábor provádí: Řím, Athény, Epirus, Makedonie, Sparta a Syrakusy
Chov včel pro zemědělské účely se ve velkém měřítku sice začal praktikovat až později, skromný úl však zastával v kultuře antického Řecka vždy významnou úlohu. Do tria mytických panen Thriae, takzvaných „včelích nymf“, se zamilovali Apollón a Poseidón a zplodili s nimi potomky. Včely také našly praktické použití v boji - jen máloco dokáže obrátit vojenský oddíl na panický útěk tak spolehlivě jako roj rozzuřených včel.
• Balista s nádobami se škorpiony
Nábor provádí: Pontus a Parthská říše
Střední východ je domovem nejjedovatějších štírů na světě; jejich jed dokáže člověka zcela paralyzovat a během jediné hodiny usmrtit. Bylo tedy jen otázkou času, než jistého zdejšího prohnaného generála napadlo použít je proti svým nepřátelům. Na to doplatil římský císař Severus. Když obléhal parthské město Hatra, házeli tamní obyvatelé z hradeb útočníkům na hlavy hrnce plné štírů. Stejně jako Trajan nedokázal ani Severus prolomit obranu města, ačkoliv se o to pokusil hned dvakrát.
• Balista s nádobami s hady
Nábor provádí: Kartágo
Asi nejslavnějším případem použití nádob se zvířaty k bojovým účelům byla bitva Hannibala Barkase a Eumena II. Hannibal tehdy zasypal paluby Eumenových lodí hrnci s jedovatými hady. Nepřátel se zmocnila panika a Hannibal snadno zvítězil. Jakákoliv jednotka, která narazí na svíjející se jedovaté plazy, si dvakrát dobře rozmyslí, jestli chce pochodovat dál!
• Katafrakti na velbloudech
Nábor provádí: Parthská říše
Římský generál Macrinus neproslul jako obzvlášť zkušený bojovník. I kdyby se však roku 217 zúčastnil bitvy u města Nisibis místo něj někdo ostřílenější, těžko odhadnout, zda by dokázal odolat zuřivému náporu parthských katafraktů na velbloudech, kteří opanovali bojiště. Jen málokdo by se nezalekl při pohledu na tyto odvážné jezdce, kteří ve svých pevných, avšak ohebných šupinových zbrojích najížděli do nepřátelských linií a zemitým pachem svých velbloudů plašili římské koně.
• Keltští váleční psi
Nábor provádí: Icenové, Kantiové, Kaledonci, Demetaové, Dunmonové, Brigantové a Ebdanové
Psi byli vždy využíváni pro hlídání táborů či na průzkumu. Pod vedením zkušených psovodů však dokázali být velice efektivní i na bojišti. Váleční psi byli speciálně šlechtění tak, aby nevnímali hluk a chaos bitevní vřavy. Velice často je využívaly především keltské kmeny v pozdní době železné. Díky své rychlosti a zuřivosti představovali tito psi dokonalé úderné bojovníky, skvěle se hodili také pro stíhání protivníků prchajících z boje.
• Žoldáčtí syrští obrnění sloni
Lze je najmout jako žoldnéře: Dura, Antiochie, Týros a Palmeira
Indičtí sloni se na Střední východ poprvé dostali roku 305 př. n. l., když Seleukos, jeden z následníků Alexandra Velikého, vtrhl do Indie. V rámci mírové smlouvy mezi seleukovskou dynastií a Maurjovskou říší získal 500 válečných slonů. Seleukovci si byli vědomi potenciálu těchto zvířat, a tak toto původní stádo postupem času mnohonásobně zvětšili. Váleční sloni představovali důležitou součást seleukovské armády až do doby, kdy je Římané roku 190 př. n. l. porazili u Magnésie. Od té doby měli Seleukovci další chov slonů zakázán.
• Vlčí válečníci
V germánském světě byl kult Wodenaze tak silný, že si tehdejší lidé často dávali jména spojená s vlky. Například Vulfolaic („vlčí tanečník“), Wolfhetan („vlčí kůže“) nebo Wolfdregil („vlčí běžec“). Wolfgang („vlčí chůze“) zůstal oblíbeným německým jménem dodnes. Vlčí válečníci, kteří jsou dostupní pro Svéby a jako žoldnéři i pro držitele jakékoli germánské provincie, se halí do vlčích kůží a bojují posílení duchem Wodenaze.
• Sobekovi přívrženci
Sobek byl staroegyptský bůh s krokodýlí hlavou, který od éry Staré říše, přes ptolemaiovskou dynastii a ještě mnohem později plnil roli ochránce Nilu a faraonovy moci.
Krokodýli byli uctíváni pro svoji divokost a nespoutanost. Lidé je dokonce chovali v chrámech jako živoucí ztělesnění boha a po smrti je mumifikovali. Kněží Sobekových přívrženců z hlavního chrámu v Shedetu byli zcela oddáni službě těmto zvířatům v zájmu ochrany faraona a jeho poddaných. Dokonce se honosili tituly jako „Ten, kdo pohřbívá těla krokodýlích bohů Země jezer“ nebo „prorok krokodýlích bohů“. Sobekovi přívrženci se oblékají do kůží posvátných krokodýlů a lze je najímat na území Egypta.
• Žoldáčtí leopardí válečníci
Núbie se jako soused Egypta v průběhu času také stala jeho úhlavním nepřítelem a její obyvatelé byli často zotročováni a využíváni jako vojáci. Jejich vzájemná rivalita měla tak hluboké kořeny, že se v roce 750 před n. l. Núbijcům dokonce podařilo Egypt dobýt a na sto let jej ovládnout. Núbijské armády sestávaly zejména ze žoldnéřů z různých oblastí a prosluly odvahou a brutalitou na bitevním poli. Leopardí válečníci nejsou žádnou výjimkou: oděni do kůží rychlých a vražedných leopardů představují sílu, se kterou je nutné počítat. Lze je najímat jako žoldnéře pro frakce, jež drží egyptské území v hlavním tažení.
